Teorie
Geotextilie je ochranná, oddělující a filtrační vrstva z netkaného syntetického materiálu. Umístěním mezi zeminu a štěrk zabráníte promíchání kameniva s hlínou, čímž ochráníte horní vrstvu proti znehodnocení. Geotextilie dovolí průchodu vody, avšak filtruje ji od cizích částic, které by mohly zanášet dutinu. Pod štěrkem se jedná o nezbytnost, dodatečnou filtrační a zacelující vrstvu však lze vytvořit uložením na zhutněný štěrk.
K vytvoření kvalitního podloží pro "Iglú" tvarovky vrstvíme na geotextilii s minimální plošnou hmotností 150 g/m2 v požadované hloubce (nikoliv však pod úrovní základové spáry) podkladový štěrk frakce 8/16 mm. Po 2cm vrstvách hutníme vibrační deskou do požadované výšky, kterou se snažíme držet co nejmenší, aby byl umožněn průchod vody. V praxi se standardní průměrná výška štěrkové vrstvy pohybuje kolem 8 cm. Alternativní přístup spočívá ve zkombinování dvou rozdílných frakcí, přičemž jako první uložíte štěrk o tloušťce 5 až 10 cm (dle podloží) a následně nepraný štěrkopísek 0/16 mm.
Dilatační pěnové pásy se umísťují podélně s obvodovými stěnami před zalitím betonem. Přirozená roztažnost stavebních materiálů je pásem vstřebávána, čím se snižuje riziko vzájemného poškození prvků. Úniky tepla skrze teplotní most mezi podlahovou deskou a zdí, stejně jako přenos hluku je díky dilatačním pěnovým pásům téměř úplně eliminován.
Odborník radí:
Dilatační pásy dokáží suplovat dilatační spáry. Obojí má za hlavní úkol vytvořit prostorovou rezervu pro přirozenou roztažnost betonu a jiných materiálů tak, aby nedošlo k poškození okolí. Pokud byste přeci jen budovali dilatační spáru, pamatujte, že musí vést přes hřebeny kopulí, tedy nejvyšší body tvarovek.
